Titolo della tesi: Československo-gruzínské diplomatické vztahy v období Gruzínské demokratické republiky (1918-1921): Osobnost Jaroslava Svatoše – prvního československého konzula v Gruzii
Abstrakt:
Disertační práce se zabývá vývojem československo-gruzínských diplomatických vztahů v letech 1918-1921, a to prostřednictvím osobnosti Jaroslava Svatoše (1871-1932), pedagoga, ředitele středních škol, předsedy Čechoslovácké národní jednoty v Tiflisu a později honorárního konzula Československé republiky v Gruzii. Práce si klade za cíl rekonstruovat a interpretovat jeho působení v širších politických, kulturních a sociálních kontextech dějin jižního Kavkazu a československé politiky. Svatošova osobnost, dlouhodobě spjatá s prostředím multikulturního Tiflisu, představuje jedinečný příklad aktéra, který překročil roli emigranta a stal se prostředníkem mezi dvěma státy vstupujícími do meziválečné Evropy.
Práce je založena na obsáhlé analýze ego-dokumentů (Svatošových pamětí z roku 1927), na studiu dobového tisku, archivních pramenů v České republice, Gruzii a Itálii a především na kritickém rozboru fondu Tiflis, Josef Svatoš, Politické zprávy, 1921 uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Tyto dokumenty představují dosud nevyužitý soubor diplomatických zpráv zachycujících pád Gruzínské demokratické republiky v únoru 1921, následnou sovětizaci Gruzie a proměnu Svatošovy role z komunitního představitele v oficiálního zástupce Československé republiky.
Práce se věnuje třem tematickým oblastem. První část rekonstruuje životní dráhu Jaroslava Svatoše s důrazem na jeho pedagogické působení, kulturní aktivity a roli v organizaci české menšiny na Kavkaze, včetně formování sokolského hnutí. Druhá část analyzuje ideová východiska československé zahraniční politiky vůči Rusku a Zakavkazsku a interpretuje „gruzínskou otázku“ jako součást širší „ruské otázky“ mezinárodní politiky první československé republiky. Třetí část představuje kritickou analýzu Svatošovy diplomatické korespondence a hodnotí její přínos pro poznání československo-gruzínských diplomatických vztahů. Součástí práce je také kapitola věnovaná vlivu československé Ústavy z roku 1920 na vznik Ústavy Gruzínské demokratické republiky z roku 1921, v jejímž zprostředkování sehrál Svatoš klíčovou roli.
Disertační práce dokládá, že Jaroslav Svatoš představuje významného, dosud nedoceněného aktéra československé kulturní a diplomatické přítomnosti na Kavkaze. Zároveň prokazuje, že československo-gruzínské diplomatické vztahy byly formovány nejen oficiální diplomatickou politikou, ale také neformálními kontakty, kulturní výměnou a osobním nasazením jednotlivců. Práce tak přispívá k hlubšímu porozumění dějin středoevropské diplomacie a kořenům současných česko-gruzínských diplomatických vztahů.